Heimat sportuje aneb víkend v Hladkých Životicích

O prvním červencovém víkendu vyrazil Heimat na turnaj do Hladkých Životic. Velký dvoudenní prázdninový turnaj za účasti 50 týmů z celé Moravy, ale i z Čech a ze Slovenska sliboval řadu nejen fotbalových zážitků. Bohužel s ohledem na omezené přepravní možnosti, jakož i postoj většiny kádru jsme byli nuceni účast omezit toliko na sportovní část programu. Kostru mužstva tvořili hráči hrající venkovní soutěž KMK – Koudy, Chrasťa, Beran, Babka, Kahy, Radek a Homer, posílili jsme rovněž o Chromce a úplného novice Vladana. Los k nám hned v úvodu nebyl příznivý, když jsme se ve skupině sešli s horkými favority KIA Nový Jičín a dále s nevyzpytatelnými Ostraváky ze Zábřehu a týmem Košetic. Už ráno při svozu nevypadali někteří hráči nejlépe, zejména na nováčkovi Vladanovi bylo vidět, že dlouho do noci zřejmě tišil nervozitu alkoholem, ve voze se pak mísily pachy neustále „fekete“ smradícího Homera, který se snažil přebít alkoholový odér Vladanův, což musel řidič Chrasťa trpně snášet. Cestou jsme přes ujišťování traséra Berana a jím vedeného Babky o správnosti volby trasy dvakrát zbloudili, leč na místo samé jsme dorazili včas. Již na první pohled bylo zřejmé, že to nebude žádná prdel, přehršel nabušených jedinců vyvolával jedinou otázku – jsme tady správně ? Šatny a sociální zařízení u nás sice nevyvolaly vlnu nadšení a raději jsme použili vlastních zdrojů, z tváří ostatních účastníků jsme však poznali, že jsme tady správně. Vzduchem se šířila všem známá opojná chmelová vůně proložená výpary z různých truňků. Někteří neodolali a jali se kvalitu místního moku vyzkoušet – nutno říct, že pivečko se opravdu povedlo. Pak už jsem se začali pomalu připravovat na samotné sportovní zápolení. Po mírných problémech s hledáním našeho hřiště ( pro nezasvěcené uvádím, že hrací plocha byla rozdělena na 4 minihřišťátka očíslovaná římskými čísly, což mohlo nejednoho inteligenta zmást), jsme rozbili pod jednou ze střídaček bitevní stan a naplánovali jsme taktickou přípravu proti favoritům z KIA. Za tyto nastoupila směsice hráčů z NJ a Lichnova, leč my jsem se jich nezalekli, obuli se do toho a světe div se - po dvou minutách se ujali vedení. Koudy neměl problém přehodit krátké hřiště, za obranou našel číhajícího Kahyho a ten se nemýlil – 1:0. Pak se začala odvíjet dramatická zápletka, útoky se valily z jedné strany na druhou, byť nutno podotknout, že na tu naši stranu se hrnuly jaksi kapku víc. Bohužel ještě před poločasem jsme takticky nezvládli standartku soupeře a zatímco jsme stavěli zeď, soupeř rozehrál a Beranem krytý (leč zcela volný) hráč neměl problém – 1:1. Do půle své střelecké štěstí pokoušeli ještě Chrasťa (v zakončení upadl) a ve dvojici Beran s Kahym, stav se však již nezměnil. V polovině druhého poločasu pak po teatrálním pádu Berana v útočné fázi došlo k přečíslení 3 na 2 a situace soupeř využil – 1:2. Přes mírný optický tlak v závěru jsme již s výsledkem nic neudělali a prohráli. V druhém zápase jsme narazili na soupeře z Ostravy, který předtím smetl košetický tým 6:0 a naznačil svou sílu. Po oboustranně opatrném začátku a vzájemném oťukávání se po Chromcově rohu prosadil pravděpodobně Babka hrudí a otevřel skóre – 1:0. Zlí jazykové sice trefu připisovali spíše bránícímu hráči, ale dle zápisu rozhodčího šlo skutečně o Babkův úspěch. Když v druhém poločase po Kahyho pasu se táhlou střelou z úhlu prosadil Homer, vypadalo vše v klidu – 2:0. Pojistit vedení mohl ještě Babka, ale více se prosazovali agilní Ostraváci. Jednu akci sice ještě zastavil Homer za cenu žlutého kartónku, ale pak udeřilo a střelou ze střední vzdálenosti Zábřeh snížil – 2:1. Tento stav jsme udrželi a vyhráli. Nastalo čekání na Godota – v případě domluvy obou dosavadních našich soupeřů na výsledku 3:2 a vyšším pro Ostravu jsme mohli balit kufry. Nervozitu jsme zaháněli pivečkem a povzbuzováním tu hráčů KIA Teamu, tu naopak Ostravy – podle aktuálního průběhu. Horký favorit KIA už od úvodu prohrával, za stavu 1:2 pro nás vyvstávala potřeba porazit Košetice minimálně o pět branek, pak však Ostrava přidala další branku – 1:3, očekávaná domluva se ale nekonala a KIA prohrála 1:4. Nám za této situace postačovalo jakékoliv vítězství proti outsiderům z Košetic. Tito sice zkraje kladli houževnatý odpor, jejich brankář odolal při šancích Chrasti a Vladana, naopak při výletu na naší polovinu nebezpečně zahrozili a po jednom jejich závaru se málem mezi tyče vlastní branky trefil dezorientovaný Babka. Před poločasem vnesl klid do našich řad v té době snad už vystřízlivělý Vladan, který zužitkoval Radkovu přihrávku před branku a zblízka po zemi mířil k tyči – 1:0. Načež ještě do půlky jsme rozpoutali kolotoč šancí, Beran však mířil nad a Homer trefil jen boční síť. Ve druhé půli náš tlak gradoval, v brejku 3 na 1 z dobré pozice mířil Chrasťa jen těsně vedle pravé tyče, ale svoje zaváhání zanedlouho napravil, když svým typickým způsobem po Kahyho rohu provedl otočku známou a la Picquet a zblízka neomylně skóroval –2:0. Pak si vzal slovo exkanonýr Beran, který dvěma brankami připomenul, že branky ještě střílet nezapomněl. Nejprve po Koudyho výhozu dvěma kličkama obtančil obránce i brankářem Košetic a do prázdné branky se nemýlil, za chvíli pak přidal druhý gól po nádherné akci na jeden dotek po ose Homer-Kahy-Beran opět do odkryté klece –4:0. Připoměl se rovněž agilní Vladan, který na půlce vybojoval míč, zatáhl směrem k brance a upravil na 5:0. Z dalších šancí nelze opomenout Chromcovu dělovku z veliké dálky, která zatřásla tyčí košetické branky. Při bodové shodě tří šestibodových celků rozhodla o postupu minitabulka ze vzájemných zápasů, ve které jsme se radovali za vítězným Zábřehem s druhého postupového místa my. Horký favorit KIA tak balil předčasně kufry. Ještě před odjezdem domů jsme nasávali atmosféru zdejšího turnaje, někteří bohužel limitováni nutností odřídit to i zpět pak mohli jen mlsně sledovat narůstající počet kelímků v pyramidě značící počet vypitých piv. Není divu, že většina mužstev na místě samém rozbila stanový tábor a zůstala přes noc – fotbalisté KVS Kopřivnice pak maskováni pod hlavičkou KMK dokonce tuto anabázi absolvovali v klubovém autobuse. S ohledem na pokročilou dobu oběda jsme vyzkoušeli rovněž kvalitu místní kuchyně. Většinu zlákala nabídka velmi levných cigár, když porce převyšovala veškerá očekávání – ovšem zoufalý boj s igelitem doprovázený vtipnými poznámkami o okolo pobíhajícím psu vzal chuť k jídlu nejednomu z heimatských gurmánů. Cestu domu plně naloženým carem vzal Chrasťa sportovně a lehce podhuštěná kola svištěla směrem k domovu. Dobře naložený Homer si za oběť vybral cyklisty, které svým jemným hláskem vyzýval k lepším výkonům osvědčenými výkřiky „Jeď na ty nohy“ a „ Makej“. Kupodivu všichni z nich přežili ve zdraví a jen v němém úžasu na něj civěli. Přítrž tomuto řádění udělala až projíždějící policejní hlídka, která v Homerovi patrně vzbudila vzpomínky na Tetřev Párty a tak se uklidnil. Přes tradiční proklamovaná tvrzení o životosprávě opět došlo na známé pořekadlo sliby-chyby. Vladana jsme vysadili přímo v hospodě a jeho očekávaný program zakončení sezóny + letní večer leccos napovídal. Rovněž Chrasťa s Beranem se namísto kýženého odpočinku rozhodli vyrazit do ulic. Nejprve je čekala mezizastávka na fotbalovém hřišti, kde zrovna probíhal turnaj v penaltách, následně pak následně pak rodinná akce na oslavu Ing. Khrooty. K oslavám se připojil i Babkins, naproti tomu Homer, patrně obeznámený s kompletním programem celého víkendu, nedorazil. Již odjezd kolmo z hřiště napovídal, že ne všechno bude O.K. – Beran spadl z kola hned po nasednutí, tandem Chrasťa-Babka k tomu neměli daleko. U Khrooty již byla akce pozitivně rozjetá a my jsme tak bez větších problémů zapadli. Ovšem držet tempo s místními usedlíky byl jednoznačně nad naše síly, za chvíli se vytratil Beran, po fernetové smršti odpadl i Chrasťa a tak dobré jméno Heimatu zachraňoval Babkins. V neděli ráno jsme tak plni sil mohli vyrazit. Naše řady rozšířil workholik Prd, řidič Homer pak prezentoval nový závodní model Škodovky – Lízu. Již při jízdě ve dvou (Homer+Chrasťa) bylo vidět, že kola jsou značně podhuštěné, když se nás pak do Lízy narvalo všech pět, bylo jenom slyšet úpěnlivé sténání po zemi šmechtajících zástěrek prosících o milost. Slovo kufr tento model neznal, čemuž se zejména zaspavši Vladan velmi podivoval – pohled na vzadu sedící obsadu pak Homera přiměl k úvaze o koupi nového modelu, tentokrát mladšího než on. Přesto v závodě s Babkovou Fábií držel krok a nebýt nesprávného značení trasy a pokusu o podjetí Babky v jeho slabém místě - v zatáčce odbočující k cíli erzety, když na místě uváděném dopravním značením se k údivu celé posádky Lízy místo odbočky objevilo pole, čehož Babka využil a vítězství v závěrečném rovném úseku díky silnějšímu motoru udržel. Po příjezdu na místo samé byla vidět na řadě „místních“ značná únava, u některých dosahují mrtvolného stádia. Los k nám do skupiny svedl novojičínský Twins a další horké favority AC Polo Újezd u Brna. Postupový klíč byl jasný první dva šli do osmifinále. Nejprve jsme nastoupili proti favorizovaném Újezdu, na kterém byla patrná únava, zejména jejich brankář nevyzařoval jistotou. Rovněž většina hráčů se klátila a často padala, což jim však rozhodčí žral a pískal fauly. Přesto byla aktivita více na naší straně, střelou zdálky se prezentoval Chromec a brankáři nadělal velké starosti. Ale i Polo ukazovalo své kvality a musel se činit i Koudy. Po bezbrankovém poločase se začaly i vinou nepřesného rozhodčího na hřiště vnášet hádky a rozmíšky, jakož i menší strkanice. Fotbal trpěl, byla to docela bída, z průměru vyčnívala jen Homerova tyč – velká pumelenice. Náš tlak sílil, po závaru se ke střele postupně dostali Vladan a Homer, ujala se ale až pět minut před koncem teč Chromce těsně před brankou, který umístil Beranovu nahrávku za bezmocného brankáře. Pak nás však soupeř zatlačil a my se museli bránit, pomáhali jsem si i tradičním zakopáváním, ale v poslední minutě jsme trestuhodně zaváhali, pustili soupeře do přečíslení a ač se Koudy snažil sebevíc, na druhou dorážku z bezprostřední blízkosti již neměl – 1:1. Hned vzápětí jsme nastoupili proti Twinsu. Fotbal tentokrát na obou stranách vycházel z defenzívy, nikdo se nikam netlačil, větší vzrušení přinášely jen střely zdálky. Před poločasem však rozhodčí nepochopitelně sežral i s navijákem pád na hranici šestky a standartku Twins zvládl – tři hráči ve zdi nemohli pokrýt přihru do boku a z úhlu do prázdné padl gól – 0:1. Ještě do půle se nadechl k ofenzivě Beran, ale jen orazítkoval tyč. V druhé půlce pak tyč orazítkovali rovněž hráči Twinsu. Ale převaha byla na našich kopačkách – prosazovali se zejména Kahy a Chromec, Twins jenom odkopával, přesto jsme se neprosadili a prohráli 0:1. Za prohru jsme kladli vinu rozhodčímu, kterého do patřičných mezí poslal Vladan a kupodivu dostal jen kartičku barvy žluté, naopak zcela bez karty přežil i zdejšími rozhodčími známý debatér pan Jurečka. Postup tak opět nebyl v našich rukách, mohli jsme se spoléhat na to, že nás Jičíňáci podrží a porazí favority z Újezdu. Za našeho povzbuzování se tak skutečně stalo, Twins vyhrál 3:1 a my šli dále. Opět tedy za námi zůstal další z avizovaných favoritů. Bohužel los byl i tentokrát neúprosný a v osmifinále, které se již hrálo vyřazovacím způsobem, nám do cesty přihrál třetího, tentokrát největšího favorita na celkové vítězství – tým Kangaroos. Že šlo opět tým složený z Novojičínských fotbalistů nás už nepřekvapilo, nevím sice kolik je v Novém Jičíně fotbalistů, ale my jsme snad potkali během tohoto turnaje všechny. Tentokrát to však bylo jiné kafe a my jsme se nechytali. Už z výkopu ve druhé sekundě nastřelil Klokani břevno, vzápětí vyslali strelu, která se len tak trela – prostě nás jednoznačně přehrávali. Ve 4. minutě střela na bránu lehce olízla Chasťovu nohu, změnila směr a zaplula za bezmocného Koudyho – 0:1. Z další šance znamenala tyč, my jsme jen bezmocně přihlíželi. Dvakrát v obraně riskantně rozehrál Prd, naštěstí pro nás se z těchto chyb neurodila další branka. Ale po dalším zaváhání obránců (Radek+Homer), kteří odstoupili od útočících hráčů klokanů se tito prosadili další střelou ze střední vzdálenosti – střela z 8 metrů – 0:2. Pak ještě dvakrát nevyužili brejkové situace, my kontrovali jen Homerovým pokusem hlavou. Přesto jsme do druhé půle vstoupili s odhodláním stav zvrátit, ale od úvodních sekund bylo víc a víc jasné, že to není v našich silách. Klokani nás jasně přehrávali, 1x otřeli pokus o tyč, podruhé šla střela těsně nad. Pak zhruba ve 4. minutě druhé půlky fatální chybou pustil do tříbrankového vedení soupeře Chrasťa – podcenil na nohu mu letící nahrávku, ta prošla za něj, kde stačilo číhajícímu protihráči jen nastavit nohu – 0:3. Do konce zápasu nám pak mohli Klokani ještě minimálně ze dvě branky přidat, ale Koudy byl proti a tak jsme prohráli jen 0:3. Zajímavostí zápasu bylo, že jsme hráli snad s pěti různými balóny, neboť míče často končily v okolních zahradách. Naše závěrečné vystoupení proti superfavoritovi celého turnaje pak sice skončilo fiaskem, přesto jsme celkovým umístěním – 9.-16. místo nezklamali a výkon mužstva, hlavně první den byl slibný. Výsledky dalších zápasů, zejména pak čtvrtfinále jasně ukázaly, že nebýt nepřízně losu mohli jsme pomýšlet i výše – např. náš soupeř ze skupiny Ostrava-Zábřeh postoupila mezi nejlepší čtyři, stejně jako suverénní Kangaroos. O body jsme se při pasivní bilanci 6zápasů – 2 vítězství –1 remíza – 3 porážky – při aktivním skóre 9:8 a zisku 7 bodů ( z toho 8 branek a šest bodů první den) podělili takto : Kahy 1+3, Beran 2+1, Vladan 2+0, Chromec 1+1, Koudy 0+2, Homer, Babka a Chrasťa shodně 1+0, Radek 0+1, s nulou na kontě zůstal jediný Prd. Po turnaji jsme zamířili domů, nejmenovaná část si pak vybojovala účast na seznamu a mohla se zúčastnit utajované akce u Homera na zahradě, ale to už je jiná kapitola.