Po roce vyrazil Heimat opět začátkem léta na velký turnaj do Hladkých Životic. Velký dvoudenní prázdninový turnaj za účasti 50 týmů z celé Moravy, ale i z Čech a ze Slovenska sliboval řadu nejen fotbalových zážitků. Letos na rozdíl od loňska jsme měli v plánu strávit zde i příjemnější část programu než tu sportovní. Tradičně se sestavování mužstva neobešlo bez problémů – nejprve odpadl dlouhodobě nepřítomný Prd, pak se omluvil i stále marodící Radek a jeho posila z repre, Pára, nejprve i o Pážu, který si to však včas rozmyslel a místo nudných rodinných oslav vyrazil dobývat velkoměsto. Omluvu Babky snad ani nebudu mezi omluvenky počítat, neboť tak jako tak mu o jeho účasti nikdo neřekl. Jelikož nemohl ani stabilní turnajová posila Chromec, ohlíželi jsme se i po jiných končinách. Kostru mužstva stále tvořili hráči hrající venkovní soutěž KMK a to Koudy, Chrasťa, Beran, Páža, Kahy, Homer a Shouleen, které jsme doplnili životicemi prověřeného Vladana, Fojtu z Lubiny a Jirku Šplíchala z Příbora. Nakonec jsme se byť s problémy naskládali do aut a vyrazili vstříc osudu. Los k nám nebyl příznivý, když jsme se ve skupině sešli s mírně favorizovanými hráči NC Line Suchdol nad Odrou, dále s Havířovskými „Turky“ celkem Altay Izmir a velkou neznámou – týmem Smíšených Větřkovic ( ne těch Lubinských, ale opavských). Na rozdíl od loňska družstvo drželo životosprávu (teda abych to upřesnil – před odjezdem tam) – tradiční kalič Vladan končil v Kimexu již před čtvrtou a rovněž Fojta se držel na uzdě – stabilní jádro už zjevně upadá, naši pověst musí zachraňovat posily. Cestu jsme tentokrát zvládli bez nejmenších problémů, trasér Beran si dal záležet. V HŽ již to žilo, když jsme dorazili, právě končily ranní skupiny, ve kterých svou sílu ukázaly zejména celek obhájce Kangaroos – který se s tím nemazlil a ve skupině uštědřil svým soupeřům ve 3 zápasech 25 úderů, velmi suverénně si počínali i příborští Young Boys a též vítěz roku tuším 2002 Gamaspol Jeseník. Naopak kopřivnický zástupce – mužstvo KVS opět pod hlavičkou KMK neuspělo a s turnajem se záhy loučilo. Nás hned v prvním zápase čekal souboj s favoritem – suchdolským NC Line – ovšem hned úvod zápasu napověděl mnohé – při své premiéře se hned v 15. sekundě zápasu po akci podél lajny a přiťuknutí Homera prosadil Jirka Šplíchal, který se tak stal zaručeně nejrychlejším střelcem Heimatu – 1:0. I nadále jsme soupeře přehrávali, v dobré pozici mířil nad Páža, po něm měl vychýlenou mušku i Fojta. Když vzápětí nedal ¾ šanci ani Beran, mohlo udeřit na druhé straně, ovšem slaboučký pokus neznamenal pro Koudyho branku větší hrozbu. Naopak my jsme stále aktivně útočili a prezentovali se dobrým dojmem, ovšem do přestávky se už skóre nezměnilo. V druhé půlce to zkusil tentokrát po cca 30 sekundách rychlostřelec Jirka Š., ovšem brankář hostí byl tentokrát připraven. S postupem doby se do útoku tlačil i soupeř, ale bez většího efektu, naopak udeřilo podruhé na jejich polovině – Beran po Fojtovi převzal míč a šťastně skóroval - 2:0. Do konce zbývaly cca 3 minuty a my již bez problémů důležité vítězství udrželi a to jsme ještě mohli pár branek přidat – ovšem Fojta místo zakončení do poloodkryté branky ještě nahrával Homerovi, aby ten mohl dát do prázdné, přičemž jako vždy se z takové akce nic neurodilo. Tentokrát nás to však nemuselo mrzet, neboť kromě vítězství jsme před sebou měli dva zápasy pauzu na regeneraci a potřebné doplnění tekutin, jakož i studium hry dalších soupeřů. Ti se do toho dali zhurta, na rozdíl od nás se příliš nebránilo a tak se urodily výsledky jako 4:4 a 7:5. Nás čekal jako druhý soupeř mužstvo Smíšených Větřkovic ( smíšených podle sponzora – Jednota – Smíšené zboží) – kdo by čekal vidláky nejvyššího ražení, nebyl by daleko od pravdy. Dresy sice měli poměrně luxusní (oproti Altayi), ale předvedenou hrou nenadchli. Tentokrát šlo jen o výši konečného účtu – v šesté minutě se prosadil Kahy tečující Fojtovo nahození před bránu, v poslední minutě poločasu pak po akci na jeden dotek dokonale vyškolili obranu nahrávač Fojta a střelec Shoula – 2:0. V druhé půli jsme s bravúrou sobě vlastní kontrolovali stav, na zklidnění jsme přidali třetí branku když po Vladanově ráně patrně lehce otřesený golman jen vyrazil k Shoulovi a ten nejhezčí brankou dne z otočky pod víko zavěsil – 3:0. Další dvě šance jsme pak trestuhodně promarnili, příležitost vyniknout jsme dali jedenkrát i Koudymu, ale v naprosto pohodovém zápase jsme již žádné drama nepřipustili. Po dvou výhrách jsme díky výsledkům zbylých zápasů již měli jistý postup z prvního místa – jediné, co mohlo kalit naši radost bylo jen nevýhodné nalosování, kdy v osmifinálové skupině na nás čekal obhájce Kangaroos. V posledním zápase proti Altay Izmir jsme, ač jsme hráli pouze o dobrý pocit, nic nevypouštěli, ovšem dlouho jsme se nemohli prosadit. Až v půlce první půle si naběhl ze zadní pozice Chrasťa na Shoulův roh a střelou po zemi otevřel skóre. Během minuty se pak stav měnil znovu, po skrumáži na polovině soupeře se míč snad od Vladana odrazil zpátky k Chrasťovi, který měl opět nabito ostrými a táhlou střelou po zemi k tyči nachytal brankáře na hruškách – 2:0. Tento stav jsme v poklidu kontrolovali a mířili za dalším vítězstvím. Ovšem druhá půle nás vyvedla z omylu – nejprve po polovlastenci Páži soupeř snížil, pak po Homérově hrubici, který nedůsledně kontroloval míč a namazal soupeři bylo srovnáno, v závěru pak místo očekávaného náporu přišla další hořká pilulka – soupeř po kombinační akci stav zcela otočil a ujal se vedení 3:2. Naše družstvo na to zjevně nebylo připraveno a ač se v závěru snažilo se stavem něco udělat, museli jsme na konci konstatovat porážku. Víc než porážka však mrzela absence Jirky Š., který se z nedělního programu již dopředu omluvil. Pak se již oddělilo tvrdé jádro ( Chrasťa, Homer, Beran, Páža a Vladan), které zůstalo v HŽ od zbytku, který jel domů. Večerní program naší malé skupinky popisovat raději nebudu, ale bylo to divoké, hlavně Vladan perlil ( podrobnosti najdete na jiných stránkách). Po ránu na nás byl pohled tristní, ale začínali jsme až v 11 a to už jsme se dali jakž takž dokupy, navíc přijeli čerství noví bojovníci. Ovšem do cesty se nám postavili klokani, kteří od samého začátku ukazovali, kdo je na hřišti pánem. Ze začátku se jen zastřelovali, a my jsme měli velké problémy s jejich rychlostí a technikou. Bezgólový stav nevydržel příliš dlouho, do poločasu padly branky tři ( jedna po Koudyho zaváhání), druhou půli jsme tak zazdili, aby zápas neskončil debaklem, naštěstí se spokojený soupeř nikam nehnal. Ovšem Kangaroos pak proti Twinsu vyhráli přes trvalý tlak pouze 1:0 a my museli poslední zápas bezpodmínečně vyhrát. Ač jsme soupeře přehrávali po všech stránkách, rozjížděli jednu akci za druhou, naráželi jsme do zabetonované obrany zajištěné dobrým brankářem Pallou ( dříve Megas). Soupeř nás touto námi rovněž často používanou taktikou do větší tutovky nepustil a z řady pološancí se neurodilo nic, když pak 3 minuty před koncem přišel smolný Beranův vlastenec, byli jsme z dalších bojů po porážce 0:1 vyřazeni. Tento zápas tak byl jako vejce vejci podobný tomu loňskému, kdy jsme Twinsu rovněž podlehli 0:1.

Naše nedělní vystoupení tak zůstalo za očekáváním a trošku pokazilo dobrý dojem ze soboty, ale i tak se nedá umístění v lepší polovině – 17.-24. místo považovat za propadák. Výkon mužstva byl slibný. Bohužel nás opět jako loni potrápil nepříznivý los. O body jsme se při bilanci 5zápasů – 2 vítězství – 3 porážky – při skóre 7:7 a zisku 6 bodů ( všechny naše branky přitom padly první den) podělili takto : Shoula 2+1, Fojta 0+3, Chrasťa 2+0, Vladan 0+2, Kahy, Beran a J. Šplíchal 1+0, Homer 0+1, s nulou na kontě zůstal kromě brankáře pouze Páža. Doufáme, že do třetice smůlu prolomíme a za rok v HŽ ukážeme všem, že Heimat je nejlepší u nás.