Formu před sezonou jsme otestovali na turnaji Křenu ( mimochodem za svoje vystoupení na tomto turnaji dostal v kategorii Kurevstvo roku cenu zaslouženě pan Slezák). Těsně před prvním kolem jsme rovněž uspořádali jeden trénink, kterého se však zúčastnila pouze pětice hráčů, ostatní se v mírném dešti nedostavili. V den zápasu se pak nejprve ze zdravotních důvodu omluvil Beran, Babka namísto fotbalu vylepšoval svůj sexuální život, když pořádal další kolo konkurzu soutěže Babka hledá superstar, Kahy pak zřejmě zabloudil v lese, i tak jsme se ale sešli v slušném počtu 8 lidí, což vzhledem k hnusnému počasí ( po celotýdenním krásném počasí začalo pršet), jakož i celé řadě pátečních oslav a jiných akcí lze brát jako slušný počinek. V brance byl připravený Koudy, který se však příliš nepochlapil a zapomněl na pravidla slušného vychování, když na oslavu svého prvootcovstí zapomněl přinést láhev, v obraně kapitán Chrasťa spolu Homerem a střídavě Radkem či Pážou, kteří alternovali i v útoku spolu s Prdem, Shouleenem a Párou. Jak jsem již řekl, zápas s Palermem probíhal za mírného deště a klouzající asfalt měl vliv na herní kvalitu a to oboustranně. Technika se vytrácela a šlo spíše o holomajznu, ale přesto zápas nabídl několik slibných šancí, zejména z naší strany, aktivní Shouleen dokonce nastřelil tyč, ovšem naše mírná převaha k brance nevedla, naopak krátce před koncem zápasu využil soupeř se značným štěstím brejku a rozhodl o naší porážce 0:1. Zápas odhalil některé naše slabiny, budeme muset zapracovat zejména na přechodu do útoku a vypilovat střelbu, obranná fáze byla slušná.

Před druhým kolem se projevila tradiční bolest FCS a sice nízká účast. Omluvenky se postupně scházely a když předvečer zápasu zbývalo na účtě aktiv všehovšudy 6 ks živého inventáře, přičemž ani tento stav zdaleka nemusel být konečný, nevypadalo to vůbec dobře. Oslovené posily se nedostavily, zbytek týmu sice přišel, byť u některých byla vidět únava po náročné předzápasové přípravě trvající dlouho do noci. Namísto strážce našeho klidného spánku, který místo aby pečoval o ochranu naší branky střežil náš vzdušný prostor, se role spasitele ujal Homer. Perun vypadal nejprve, že je smířen s osudem a odnese si tradiční nakládačku, ovšem scénář zápasu se vyvinul zcela jiným směrem. Po úvodní pasáži, ve které jsme skutečně kontrovali hru a soupeř jen pasivně rezistoval jsme se ujali minutu před poločasovým hvizdem vedení, když se po dlouhém náhozu Homera prosadil před nejistým brakářem Radek – 1:0. Ovšem hned po rozehrání jsme inkasovali, když Homer hrubě podcenil střelu ze střední vzdálenosti a bylo srovnáno. Tento moment ovlivnil i další průběh zápasu, v druhé půli to od nás byla spíše křeč, navíc když po dalším zaváhání Homera soupeř přidával další branky, nakonec po totální rezignaci celého družstva se výsledek zastavil na stavu 1:5 – Perun tím byl neskutečně zaskočen, neboť s tímto naprosto nepočítal, navíc všech 5 branek – opravdu skvosty ?? – si připsal jediný jejich hráč. Před zápasem s Interem se tak na pozici brankáře objevil Páža a Homer zaujal jeho místo v obraně. Proti běhavému a početně výrazně zastoupenému soupeři jsme začali systémem hlavně nic nezkazit, systém zajištěné obrany nesl své ovoce a první půle tak po oboustranně opatrném fotbale skončila 0:0. V druhé půli jsme se po překvapivém rozehraní autu a lehké teči v provedení asistenta Prda a střelce Radka ujali vedení, ale naše následná snaha o udržení výsledku za každou cenu tentokrát nevedla k vysněnému cíli, ale naopak jsme začali zmatkovat a po chybách obrany a rovněž dvakrát nepřesvědčivém výkonu brankáře inkasovali. Nejprve po zbytečné ztrátě míče Inter vyrovnal, následně po dalším zaváhání se ujal vedení a následně v době naší snahy o vyrovnání přidal do otevřené obrany další dvě branky. Naši střeleckou nemohoucnost, možná i smůlu dokazuje situace, kdy Chrasťa sebehnuvši před bránu hrudí nasměroval míč směrem do sítě, ten se však odrazil postupně od obou tyčí zpátky do hřiště. Po zápase nám rovněž Inter poděkoval, že se konečně proti nám chytil, není divu – předvedenou hrou rozhodně nezaujal. Každopádně po třech zápasech bez bodu bude zřejmě nutno přehodnotit předsezónní cíle, navíc v dob, kdy se bude hrát další ligové kolo bude půlka mužstva na dovolené v idžiptě a uvidíme, zda vůbec budeme hrát.

Příští týden nás čeká pohár – tak doufejme, že třetiligové Bari nepřekvapí na náš účet. Snad to bude lepší, neboť horší už to ani být nemůže.

V poháru jsme narazili na tým 1. FC Bari ( bývalé TC 90). Tentokrát jsme už mohli počítat s Koudym, Shouleenem, Beranem a Párou, naopak pro nemoc scházeli Chrasťa a Radek, Babka se namísto fotbalu vydal studovat život zvířat do ZOO a Kahy se opět ztratil neznámo kde. Začali jsme dobře a hned v první minutě Shoula prověřil brankáře Bari, ti kontrovali a potil se i Koudy na druhé straně. Ve 4. minutě poprvé udeřilo, ostroštřelec Bari Korený se dostal k míči, obránce začal couvat a krýt prostor, ovšem nekompromisní střelu ze střední vzdálenosti Koudy nezkrotil a proklouzla do sítě – 0:1. Na nás pak padla deka – Bari nás lehce přehrávalo a hlavně často střílelo. V 7. minutě se Prd nestáhl s chlapem, došlo k přečíslení a bylo to 0:2. Prd pak vypíchl míč a směřoval do brejku, byl však těsnou obranou vytlačen a bylo po šanci. Nadále úřadovalo jen jedno mužstvo a nebylo to to naše – Koudy se potillikvidoval jednu střelu za druhou. Počet našich chyb narůstal, naši naivní hru soupeř trestal. Netaktická rozehra obrany s brankářem vedla k nepřímému volnému kopu, který jsme sice ještě zvládli, dokonce jsme jednou zahrozili z brejku, ovšem pak v 17. minutě soupeř velmi zkušeně zvládl situaci 2 na 1 a bylo to už 0:3. To nezvládl nejprve nervák Homer, následně další nervák Prd a pomalu to vypadalo, že zápas budeme dohrávat bez střídání. Navíc soupeř nás stále přehrával a vytvářel si překvapivě velký počet šancí, Koudy sice 2x dobře zakročil, ale v 19. minutě byl krátký na Beranův vlastenec – 0:4. Za minutu nás vyškolilo Bari i v situaci 3 na 2 a vedli už 0:5, za další minutu (21.) už dokonce 0:6. Zcela konsternovaný Heimat zachránil před ručníkem a K.O. na hřiště se vrátivši rebel Homer, který urychlil poločasový gong tím, že dvě minuty před půlí nakopl míč pánubohu do oken a ten vyslyšel naši bezmoc a míč si tam nějaký čásek nechal. Ovšem ani v druhé půlce se obraz hry nezměnil, Bari útočilo a my jen přihlíželi. Ač jsme v poločase chtěli zabránit potupné desítce, pomalu se k ní schylovalo. Koudy si sice poradil se dvěma pokusy zdálky, ale ve 4. minutě nás Bari opět přečíslilo a přidalo sedmou branku. I po ní úřadoval soupeř a dostal se do dvou dalších šancí. Ovšem najednou se někomu zřejmě zželelo milých dítek a Heimatu se vrátila chuť do hry. Střela Shouly z půlky hřiště k překvapení všech skončila až v síti ( nejsem si jistý jestli to nebyla vůbec první střela na branku) – že je vše v normálních kolejích potvrdil Beran, který se tradičně hlásil o asistenci ( jako by mu ji někdo chtěl vzít) – 1:7 (6.min). Rovněž druhý rebelant Prd se ještě vrátil do hry a hned se ocitl v dobré šanci, konečně jsme začali střílet – naše dva pokusy zdálky však jen prosvištěly kolem branky bez gólového efektu. Zlepšili jsme i kombinaci, Páža hezky prostrčil Shoulovi, ale ten z oči v oči brankáře neprostřelil, nadále jsme drželi taktovku my a aut směřující na Prda před poloodkrytou branku Bari nutně vystrašila. V šanci se postupně objevil Páža a Prd, který se ovšem vzápětí po sražené střele Páry dostal k míči a sám před brankářem nezaváhal a pomedzi betony upravil na 2:7 ( 13. min). Stále bylo relativně dost času, Homer však nastřelil pouze tyč, zcela zmateného soupeře jsme pak zasypali střelami a pokračovali v nátlakové hře – v brejku se zcela sám před brankářem objevil Prd, ale nakonec ani nevystřelil a nechal se vybruslit, soupeř kontroval šancí kanonýra Koreného, který však rovněž nezakončil. Pak se prezentoval utěšenou střelou Páža, dorážející Shoula minul odkrytou branku, když se však postupně neprosadili ani Pára ani Beran, udeřilo na druhé straně a v 21. minutě střelou k tyči zvýšilo Bari na 2:8. Hned vzápětí mohli přidat i další branku, ale samotný hráč před brankou měl vychýlené mířidla, na druhé straně dobře střílel Homer a po něm z voleje Páža těsně vedle. Zápas nakonec skončil nelichotivým výsledkem 2:8. Pokud mám hodnotit, tak první poločas + prvních pět minut druhého – naprostá tragédie, posledních dvacet minut naopak bylo dobrých. Navázali jsme na výsledky z ligy a asi nebude chyba jen v brankářích, jak jsme minule po lize naznačoval. Bohužel naprosto nezvládáme obrannou fázi, minimálně 5 branek padlo po přečíslení, dopředu pak chybí střelba, důraz v osobních soubojích a hlavně pohyb – ten nebyl takřka žádný, ať dopředu, tak hlavně dozadu. Další kolo stráví půlka týmu v Idžiptě, tak doufám, že se zbytek zvedne a zabojuje. V sázce je kromě dobré pověsti klubu a snahy odpoutat se ode dna, mimo jiné i historická tisící branka, ke které schází už jen čtyři stupínky – kdo bude ten šťastný ?

K dalšímu kolu jsme vyhlíželi s obavami, tentokrát totiž kolidovalo s dovolenou našeho opalovacího družstva ( 7 ks) v Egyptě a jelikož jsme v přestupovém rybníku neulovili žádnou posilu, znamenalo to, že i při plné účasti zbývajících členů družstva by zbyl maximálně jeden hráč na střídání. Naštěstí se černé prognózy (vize kontumace či debaklu ) neuskutečnily, přišli všichni a bojovným výkonem dokonce uhráli i první vítězství sezony. Po většinu prvního zápasu sice ještě scházel Kahy, který ale během druhé půle dorazil, Lišáky z Foxu jsme však přehráli a po bezbrankovém poločase se v druhé půli prosadili nejdříve po Koudyho asistenci Shouleen a vítězství potvrdil obrozený střelec Beran ( unasisted). Zápas jsme tak vyhráli 2:0. Druhý zápas proti vedoucímu Relaxu se však již tolik nevyvedl, na vedoucí branku soupeře sice ještě Heimat zareagoval a Shouleen po Beranově nahrávce vyrovnal, ale v poločase vedl Relax už 3:1, za tohoto stavu prováhal největší šanci zápasu Pára, za stavu 4:1 pak padl jubilejní tisící heimatský gól – vlastenec soupeře byl připsán Kahymu, asistence Shouleen. Soupeř pak přidal ještě dva banány a vyhrál 6:2. Díky výhře na Foxy jsme se posunuli právě před ně na předposlední místo v tabulce.

V dalším kole jsme opět nebyli kompletní – Koudy opět střežil naši bezpečnost na Ruzyni, Chrasťa byl na volejbale z práce, Páža a Homer nezvládli páteční náročný program a Babka si letošní premiéru patrně znovu rozmyslel. Nakonec se tak sešla opět pouhá šestice hráčů, do branky vzhledem k absenci celé brankářské obsady zamířil Prd. Proti KVS jsme se prosadili, nejprve se prosadil Shouleen po samostatné akci, druhý gól přidal do přestávky Pára po Kahyho nahrávce. V druhé půli jsme kontrolovali vedení a čisté konto nám soupeř zkazil až v předposlední minutě – i tak jsme ale po výsledku 2:1 mohli být spokojení. Jiný názor měl asi soupeř, který v utkání inkasoval červenou kartu, my jsme nervy udrželi na uzdě a stále s čistým trestním rejstříkem vedeme soutěž fair-play. Druhý zápas proti Squadře rozhodla jediná branka, v druhé půli se po Shouleenově nahrávce prosadil Kahy. Díky dvěma vítězstvím jsme se v tabulce vyhoupli ze sestupových pozic na místa ve středu tabulky a v nejsme ani nějak daleko od míst postupových.

Poslední jarní kolo mělo rozhodnout, kam se bude naše cesta ubírat dál, zda budeme atakovat postupové příčky nebo se budeme bít o záchranu. Kromě Prda workujícího v Belgii připadala v úvahu plná účast. Ovšem již dopředu se omlouval Páža (bečkapárty), večer před zápasem pak i Radek (opět bolavé koleno), nic však nenasvědčovalo, že by měly nastat nějaké problémy se složením mužstva . Ovšem realita byla úplně jiná. Na tradiční neúčast Babky jsme si už zvykli (nechce chodit,nemusí), ale ráno pět minut před zápasem jsme stepovali na házeňáku jen ve čtyřech a naštěstí tu byl Páža s chutí po bečce se trošku spravit sportem. Jak jsme dříve či později zjistili, Pára chudák po náročných oslavách nebyl probuzeníschopný, Homer po oslavách v Tiché pořádal turistický den a Kahy úderničil v práci – to že se nikomu z nich nešlo dovolat snad nemá ani cenu komentovat, že by se ozvali sami ani nemluvě. Nakonec jsme tedy nastoupili a hned první zápas na nás čekala Stará Garda. S ohledem na početní stavy jsme se nepouštěli do větších akcí a hráli dá se říct údržbu, což stačilo v poločase na bezbrankovou remízu. V druhé jsme zareagovali na vedoucí gól soupeře a brzy vyrovnali, když po Shoulově nahrávce se trefil Páža, nadále jsme hráli svoje a do šancí se dostávali zejména po dlouhých výhozích Koudyho. Bohužel žádný z pokusů, byť některé Shoulovy stály zato, se neujal a soupeř v samotném závěru využil úbytku našich sil a strhl vítězství na svou stranu – byť jsme nebyli horší, prohráli jsme 1:3. Proti Křenu jsme zvažovali povolat posily, ale jelikož Pára stále spal spánkem spravedlivých a účast přislíbivšího Brejchy ztroskotala na chybějícím přihlášení u delegáta, byli jsme stále pouze ve čtyřech. A to nutno podotknout naštěstí, neboť Pážu před zápasem vzaly střevní potíže, ale naštěstí se s nimi v mezizápasové pauze stačil vypořádat. V první půli jsme nevyužili žádnou z příležitostí, soupeř se prosadil jednou – po standartce nepokrytý hlavičkář se nemýlil – 0:1. Naštěstí v druhé půli jsme využili útlumu Křenu a Páža nahrál Shoulovi, který srovnal. Ovšem hned vzápětí jsme inkasovali – 1:2 a pak jsme vytrvale bušili do soupeře, až jsme se dočkali. V poslední minutě jsme však do branky dotlačili střelecký pokus Páži (as. Beran), když brankář Křenu neúspěšně reklamoval údajné postavení Chrasti na jeho noze ( to skutečné by totiž jen tak nerozchodil) – soupeř ztrátu bodů nemohl překousnout, ale mohl si za to sám, že po vedoucí brance přepustil iniciativu na naše kopačky a vzhledem k předvedené hře mohl být za remízu rád. Před posledním zápasem s Antabusem jsme na soupisku připsali Brejchu (doufám, že debutant ví co se sluší a patří) a rovněž přeborníka v chůzi Homera, který v rekordním čase pokořil vzdálenost Tichá-Kopřivnice (byť poslední úsek strávil ve sběrném voze). S dvěma hráči na střídaní už to bylo přece jenom o něčem jiném a na výkonu se to odrazilo. Od první minuty jsme soupeře přehrávali a vytvářeli si řadu šancí. Už v první minutě se dostal do šance Shoula, pak se mohl do statistik zapsat Brejcha, střelecké kopačky neměl ani Beran, našeho zmaru využil soupeř, který se jednou prosadit dokázal a v poločase vedl 1:0, když v poslední minutě půle zazdil šanci Chrasťa. V druhé půli festival zahozených šancí pokračoval, nejprve se neprosadil Shoula, pak se šance zalekl Brejcha a nakonec zaúřadoval Homer – dvakrát po sobě během minuty zazdil přečíslení 3 na 1, což jeho ego neuneslo a začal se častovat výrazy nepatřícími na hřiště, za což byl odměněn žlutým kartónkem – pokazil nám tak čisté konto v oblasti fair-play. Když jsme pak zazdili i další loženku, přidal soupeř druhý gól a naštěstí se za chvíli pískal konec, neboť čeho je moc, toho je jak známo příliš. Ziskem jednoho bodu jsme sice odskočili jasně poslednímu KVS, ale ostatní nás přeskočili a byť s desíti body ztrácíme pouhé dva bodíky na záchranu a pět na 4. místo, nejsou vyhlídky před podzimem vůbec růžové. Vždyť už jen pohled do kolonky skóre je chmurný, nejméně nastřílených a na druhou stranu nejvíce obdržených branek svědčí o našich problémech. Nejde až tak dalece o předvedený výkon, ten byl aspoň tentokrát poměrně uspokojivý, ale spíše o celkový přístup – hrát prakticky pořád bez střídání je dosti vyčerpávající, řešit to záplatami a dopisováním nováčků na jedno kolo není příliš efektivní, tristní je pak zejména naše produktivita, když ovšem selhávají i naši elitní střelci v pozicích ze kterých je těžko uvěřit tomu, že neskončí gólem, pak se není čemu divit. Když k tomu navíc přičtu chyby v obranné fázi a že jich není zase tak málo, tak nutno uznat, že sestupové příčky okupujeme zaslouženě. Ale nic se neděje, někdo přece spadnout musí, hlavní je vyhrát soutěž slušnosti :o)

P.S. první víkend v červenci nás čeká turnaj v Hladkých Životicích – doufejme, že si tam vylepšíme reputaci. Nakonec nás po dobré sobotě čekala černá neděle – více zde