Rok 2005 načal Heimat turnajem Křenu Frenštát. Vzhledem k avizovaným zúčastněným družstvům měl Heimat největší ambice a s ohledem na posílení družstva plánoval konečně útok na celkové vítězství. V předpřípravné fázi vedoucí mužstva Chrasťa společně s radou starších sestavoval profil mužstva a formoval ideální složení. Do branky se počítalo s Buffonem, obranné řady měly stát na Chrasťovi s Radkem, počítalo se s výpomocí Prda a Broni, útočnou fázi měl obstarat tradičně Kahy s Beranem, avizovaná posila Shouleen a Luky, v záloze byli ještě Jara Čapka a Dražky, zájem projevil rovněž Petr Večerek, postupně však vzhledem k různým výpadkům se sestava vyprofilovala takto – Koudy (Páža) – Chrasťa, Radek Ch., Luky, Radek Z. (Beran) – Kahy, Shouleen, J. Gřes, Beran (Radek Z.). Přístup jedničky Buffona k turnaji hodnotit nebudu, rovněž zařazením Páži do sestavy na pozici náhradního brankáře již dále rozebírat nebudu ( myslím, že jsme si to v klidu vyříkali), do branky tak zaskočil Koudy a nominaci na dvě pětky doplnili ještě druhý Beranův švagr Radek Z. a Jiří Gřes. Nováčky nutno pochválit, je vidět že se učí rychle a o láhvi na uvítanou ví svoje. Ale k samotnému turnaji : hrálo se ve dvou 5členných skupinách, postupovali první čtyři a pak už play-off, ve skupině se hrálo 15 minut, v PO 20 minut hrubého času. První zápas proti Hodslavicím ( údajně mělo jít o staré pány, ale vypadali poměrně slušně) jsme se pomalu sehrávali, do brány za zle zřízeného Homera musel jeho večerní společník a průvodce Páža, který vychytaným šatoutem mile překvapil. V páté minutě jsme se ujali vedení, když Kahy našel Lukyho a ten se nemýlil – 1:0. V 11. minutě rozehrál akci Páža, míč šel rychle přes Kahyho na Shouleena a ten vstřelil svůj premiérový gól (každý ví, co to pro příště znamená) – 2:0. Potom již soupeř odpadl a my jej dorazili třetí brankou, to když od vlastní branky poslal míč zpětnou falší kolem lajny Chrasťa a Luky našel před prázdnou bránou volného Radka Z. – 3:0 (další nováček se prosadil). Před druhým zápasem již dorazili i Koudy a Gřesy a nás čekal pořadatel – Křen. Řízení zápasu se ujal pan Slezák, který začal předvádět neskutečné věci – asi po třetím otočeném autu a neodpískané malé domů dal nejprve Beranovi žlutou kartu za otázku, zda to nebyl faul ( který se pískat přinejmenším dal), za dvě minuty poté už vytahoval kartu červenou a nechápající Beran se musel poroučet ( komentář na lavičce však pronášel někdo jiný), na zklidnění emocí přispěchal na pokyn rozhodčího i Chrasťa, ovšem za komentář k jeho výkonu ve formě potlesku dostal žlutou a radši šel do hlediště následovat Berana, třetí žlutou za další místný komentář dostal Radek Ch. V tu dobu se více řešilo než hrálo, Křen držel vedení 1:0, které nakonec i díky verdiktům sudího, které vyvolávaly všeobecné pobavení udržel. Před dalším zápasem jsme potřebovali nějakou vzpruhu a proto jsme neváhali a zamířili okoštovat kapku dobrého truňku. Ten nás povzbudil a v dalším zápase proti Brouskům jsme se do toho řádně obuli. Bez po červené stojícího Berana se prosadili jiní - po Kahyho asistenci se trefil další premiant Gřesy – 1:0. Vedení jsme bohužel neudrželi a Brousci srovnali na 1:1. V samotném závěru jsme soupeře přitlačili a i díky chybě rozhodčího v náš prospěch jsme nakonec zvítězili – Shouleen našel v ideální pozici Radka Z., který současně s klaksonem vystřelil a dal gól – chvíli se čekalo, zda bude platit, ale nakonec uznán byl, neboť rozhodčí omylem počítal s tím, že před koncem zápasu stačí vystřelit a ne docílit branky – my jsme neprotestovali a nechali si sporné vítězství přiznat – 2.1. Vzhledem ke ztrátám Křenu jsme tak měli situaci plně ve své moci a mohli si vybírat z kterého místa postoupíme a koho dostaneme ve čtvrtfinále. Kromě dalšího občerstvení v podobě tequily a slivky se smířlivým postojem prezentoval Páža, který zásobil mužstvo do dalších bojů basou piv. I když jsme mohli spekulovat a hrát na remízu, případně prohrát, zápas proti Odpadlíkům jsme nevypustili, naopak jsme se do něj s plnou vervou pustili. Od začátku nebylo o našem vítězství pochyb – krátce po začátku se po Kahyho nahrávce trefil poprvé v turnaji také Radek Ch. – 1:0. Na to se v útoku prezentovala házenkářská spolupráce – Gřesy našel Shouleena a bylo 2:0. Shouleen měl zásobník nabitý ostrými i nadále a za chvíli po Kahyho nahrávce zvyšoval už na 3:0. Na soupeře platily i dlouhé Koudyho výhozy, po kterých se prosadili nejprve Gřesy – 4:0 a pak i Radek Z. – 5:0. Za 15 minut docela slušná kanonáda. Pak již přišlo na řadu čtvrtfinále – hned v tom prvním přišlo obrovské překvapení, když silně našlapaný ve skupině neporažený Juventus překvapivě vypadl. Pak jsme přišli na řadu my proti Tangu. Ani zde nebylo od začátku pochyb o tom, kdo postoupí. Ve čtvrté minutě našel Kahy Gřesyho a ten se nemýlil, další dvě šance zůstaly sice nevyužity, ale v 7. minutě Koudy vyhodil na Radka Z. a ten prokázal střeleckou pohotovost – 2:0. Za minutu opět úřadoval Koudy, tentokrát jeho výhoz našel Gřesy a vedli jsme 3:0. Ve 12. minutě vybojoval na půlce hřiště míč Chrasťa, našel Gřesyho a ten pak volného Radka Z., který se nemýlil – 4:0. pak jsme spálili další dvě slibné šance a tak uhodilo i na druhé straně, do té doby bezmocné Tango vstřelilo čestný úspěch. Na to jsme reagovali promptně – Radek Z. našel Gřesyho a ten dovršil hattrick – 5:1. V 18. minutě proměnil brejk 3 na 1 po souhře osy Chrasťa – Gřesy – Beran posledně jmenovaný – 6:1. V poslední minutě pečetil výsledek Radek Z. po nahrávce Gřesyho – 7:1 . Gřesy v tomto zápase nasbíral neskutečnou bilanci 3+3. V semifinále na nás čekala nebezpečná Bonaqa. My povzbuzeni předchozími výsledky se pustili s vervou i do ní a po nahrávce dvorního turnajového nahrávače Kahyho se prosadil Gřesy – 1:0. Dlouho jsme drželi vedení, ale síly ubývaly (přece jen těch piveček a štamprliček bylo možná trošku víc) a nakonec nás zlomila penalta nařízená za ruku Lukyho v brankovišti ( sice smolně nastřelená ale takové se pískají) – 1:1. Necelé tři minuty před koncem nás zamrazilo podruhé, to když soupeř využil našeho zaváhání a ujal se vedení – 1:2. Závěr ve stylu vabanque se nám nevyplatil, v samotném závěru jsme inkasovali potřetí a čekal nás boj o třetí místo. Ten se konal ve formě penaltového rozstřelu, soupeřem nám byl Křen. My začali výborně, nejprve se trefil Shouleen, po něm Chrasťa a ve třetí sérii Beran, naopak soupeře v prvých dvou pokusech skvěle vychytal Koudy, který kapituloval a v sérii třetí – 3:1. Na nahou to měl Gřesy, který neomylně proměnil a po vítězství 4.1 na penalty jsme získali konečné třetí místo. Vítězem se stal náš přemožitel Bonaqua, druhé místo obsadily zkraje nevýrazné Hodslavice. Neztratili se ani naši střelci, šestibrankoví Gřesy a Radek Z. zůstali jen jednu branku za nejlepším střelcem z Hodslavic, nejlepší nahrávač Kahy pak nasbíral dokonce 7 asistencí, mezi nejlepší brankáře se určitě řadil opět výborný Koudy. Za předvedený výkon ale nutno pochválit všechny zúčastněné, pokud shrnu naše vystoupení do čísel – odehráli jsme 6 zápasů s bilancí 4-0-2 při skóre 18:6. Střelecky se kromě již zmíněného dua prosadil se třemi brankami Shouleen, po jedné brance přidali Luky, Radek Ch. a Beran, v asistencích za Kahym následovali Koudy a Gřesy se 4 nahrávkami, a Luky, Radek Z. a Luky s jednou asistencí. V roce, ve kterém oslavíme kulatiny – 10 let Heimatu byl tento turnaj nesporně dobrým příslibem do celé sezóny, ve které již brzy oslavíme významné jubileum a sice dosažení hranice 1000 vstřelených branek ( zatím 992). Na této bilanci se svými výkony podílelo již 40 hráčů.