Koncem srpna začala pro Heimat podzimní sezona. Po veleúspěšné páteční bečce, jakož i dlouhodobé přípravě včetně poměrně úspěšně odehraného turnaje jsme se chtěli odpoutat ze spodních pater tabulky. Program však byl náročný, čekaly nás tři zápasy proti relativně silným soupeřům. Nemohli jsme počítat s Radkem ( po operaci kolene), Prdem ( stále v SRN), Párou (nemocenská) a zatím nejproduktivnějším hráčem týmu Shoulou ( hádzenárský tournament). Naopak jsem na soupisku dopsali Kovtuna. První mač jsme nastoupili proti Antabusu, kterým chyběl Strnka hrající v té době za Příbor. Po celý zápas jsme měli mírnou převahu, kterou jsme zúročili po kombinaci Kahy – Vladan, když nováček v našem dresu se po rychlé akci z první trefil do odkryté klece – 1:0. My pak nadále kontrolovali hru, vytvářeli si i dobré šance, ale jak Brejcha, tak Chrasťa a v další tutovce i Kovtun je již nevyužili. Naopak zápas nevyšel rozhodčímu Ovšákovi, který pravděpodobně znaven alkoholem pískal tendenčně a my se zbytečně nechali vyprovokovat, což odnesl Chrasťa žlutou za opakované fauly a Homer za údajně nemístné poznámky, Beran pak zvýšenou srdeční činností. Nakonec jsme soupeře pustili prakticky do jediné šance, kterou ovšem nevyužil a tak jsme se mohli radovat ze zaslouženého vítězství. Ovšem jak jsme posléze zjistili, možná předčasně. Asi po půl hodině nás totiž delegát dne upozornil, že asi prohrajeme kontumačně, jelikož právě Kovtun je oficiálně registrován jako hráč Antabusu. Absurdnost toho tvrzení si nenechal vyvrátit ani Kovtunovým tvrzením, že nikdy za Antabus nehrál ani se nezaregistroval, ani tím, že na jeho startu právě proti Antabusu nebylo soupeři nic nápadného, což by určitě bylo, pokud by šlo o jejich hráče a argumentoval reglementy soutěže, přičemž i sami hráči Antabusu zpochybnili případnou kontumaci a souhlasili s prostým řešením vyškrtnutí Vladana z jejich soupisky, ovšem na konečný výsledek si budeme muset ještě počkat. Rozhození z této lapálie a rovněž z přicházejícího deště jsme nastoupili proti Křenu Frenštát, posíleného o hráče Lubiny Kapsu s Chytilem a přeplněnou lavičkou (cca 12-15 lidí do hry). Po opatrném úvodu a seznámení se s vlastnostmi hrací plochy zamokra ( např. Chrasťa si opakoval jak správně padat) se hrála vyrovnaná partie, ze šancí nutno uvést Brejchovou tutovku, kterou mu bravurně lapil brankář, v dalších pokusech pak nevyzráli na brankáře ani Kahy ani znovu palbou z dálky Brejcha, po změně stran nás naopak zaskočil rychlým brejkem soupeř, který vzápětí po rohu přidal druhou branku a následně do totálně rozložené obrany přidali běhavější Křeni ještě dvě branky a vyhráli zaslouženě 4:0. Hned vzápětí jsme změřili síly se starou Gardou. Na vysychajícím betonu se už hrálo přece jenom o něco lépe, dokonce jsme se dostali do vedení po premiérově trefě Brejchy, na kterou mu přihrál Beran. Ovšem krátce před půlí jsme místo toho, abychom přidali uklidňující druhou branku inkasovali – 1:1. Po přestávce se s míčem zaplantal Chrasťa a my prohrávali, na druhé straně brejk dva na jednoho nevyužila dvojice Chrasťa-Brejcha a soupeř trestal, rychle zvýšil na 4:1, ale my se vrátili zpět do zápasu, když po bratrské spolupráci se trefil Páža (asiat. Brejcha) a za chvíli snížil Kahy po Beranově příhře na 3:4. Garda znervozněla, stále totiž bylo do konce dost času, ale když přidala po neodpískaném šlapáku do odkryté obrany další branku, byl konec nadějím a my prohráli 3:5. Tři získané body ( zatím, pokud nedojde ke kontumaci) ze tří zápasů je málo, pokud se chceme zachránit, budeme muset výrazně přidat. Svých premiérových branek se dočkali oba nováčci – Kovtun i Brejcha, Koudy si připsal další jeden šatout, v celkové bilanci nedošlo k ničemu novému, heimatskému bodování stále vévodí neohroženě Shoula.

Druhé kolo se hrálo v půlce září a byť podle kalendáře šlo o léto, počasí bylo vpravdě zimní, snad kromě toho sněhu. Termín v osm ráno některým borečkům dospávajícím předchozí mecheche zjevně nesvědčil, sešlo se nás pouhých sedm, navíc Beran s avizovaným zraněním limitujícím jeho výkon. Ovšem složení Koudy-Chrasťa,Homer, Beran – Kahy, Páža, Shoula se nezaleklo ani zimy ani soupeře a začalo pomalu plnit plán v podobě šesti bodů. Proti Interu zahrozil nejprve Kahy, pak sice 2x kontroval soupeř, ale Koudy byl připraven. Do půle se skóre neměnilo, hned na začátku poločasu pak za kecy dostal žlutou kartičku Homer, ovšem hned vzápětí se změnil i stav a se ujali vedení – Páža nahrál doleva na Berana a ten vystřelil ( vzhledem k jeho neustálým nářkům o bolesti při střelbě poměrně razantně) a míč se díky významnému přispění obránce stočil na druhou stranu než kde čekal připravený brankář – 1:0. V půlce druhé půle přišlo na ruku v šestce Internu a pískala se penalta – všeobecnou důvěru dostal neomylný exekutor Chrasťa, který upravil na 2:0. Třetí branku pak v závěru přidal Shoula po ukázkově provedené kombinaci s Homerem a vyčutání celé obrany soupeře. Jelikož nás bezprostředně poté čekal další zápas, nenechali jsme se unést a dohráli zápas na nulu. Proti Perunu jsme sice byli jasně lepší, jejich sestava plná obrovitých pořízků mohla vyvolávat strach, ale my se technickou hrou prosazovali, bohužel však scházelo zakončení. Po opět bezbrankovém poločase nám nakonec přálo v druhé půlce štěstí, když Shoula nezakončil, ale míč brankáři prošel záhadně pod tělem k volnému Kahymu a ten už neměl problém dopravit jej do odkryté branky. Tento stav jsme udrželi až do závěru a mohli se radovat z hubené výhry 1:0, ale hlavně z posunu v tabulce směrem vzhůru. Nakonec jsme pak získali další tři body od zeleného stolu, to když Squadra odřekla účast v soutěži a my získali automaticky další tři bodíky do tabule. Pochválit tentokrát musím všechny, byla radost se na to dívat a pokud v takovém trendu vydržíme, můžeme místo bojů o záchranu klidně myslet na postup. Pokud se navíc vrátí Deutschearbeiter, středoevropský čas si nastaví Kovtun a kopačky obuje snad už i Radek, mohlo by to být dobré. Rovněž potěšují je, že kromě dvou šatoutů dostal Koudy i jedno ocenění za nejlepšího hráče zápasu a mohl by zopakovat loňské vítězství v souboji o nejlepšího brankáře, když soutěž slušnosti asi ani letos nevyhrajeme.

Třetí kolo nám do cesty postavilo nelehké soupeře, s postupovými ambicemi koketující tým Relaxu a obměněné družstvo Foxů. Opět jsme nebyli kompletní, scházeli Homer ( poslední víkend před operací trávil nepochopitelně romanticky v hotýlku v podhůří), opět absentoval Kovtun ( neomluvená absence – dodatečná omluva (výmluva) – že dostal zákaz od trenéra už zavání anachronismem), bratři Mayerovi ( povinnosti v házené), naopak už byli připraveni uzdravený Radek i Pára. Proti Relaxu jsme sice začali zhurta, ale hned v úvodu nás zaskočil smolně sražený vlastenec – přes Páru a Koudyho se míč dokoulel až do sítě – 0:1. naštěstí zakrátko srovnal Kahy, když ve spolupráci se Shoulou ukázkově zakončili akci dvou proti samotnému brankáři a zavezli míč až do prázdné svatyně. Nadále jsme se tlačili dopředu, z tlaku pramenily i některé šance, ovšem znovu jsme se prosadili až v druhé půlce, kdy se nám povedl signál – Kahy rozehrávající trestňák ze střední vzdálenosti využil početné zdi soupeře, rozehrál míč směrem k rohu na zcela volného Prda, který jej ihned vrátil před kasu, kam mezitím sběhl rozehrávající Kahy a neomylně zavěsil – 2:1. Pak jsme si vytvořili ještě nejméně 3 další dobré šance, ale ani Pára, ani Prd a ani Beran v těžké pozici před odkrytou brankou nedokázali tyto úspěšně zakončit. Hned poté jsme nastoupili proti Foxům, kteří začali nebývale agilně a zatlačili nás do hluboké defenzívy, když v prvních pěti minutách jsme byli pod permanentní palbou, z ostřelování branky ale nakonec nic nebylo, i díky opět výbornému Koudymu, který rovněž zavelel k našemu útoku a zejména jeho výhozy na vpředu operujícího Shoulu vytvářely většinu našeho útočného snažení – bohužel jeho hlavičky a bylo jich požehnaně, vesměs končily mimo, případně si s nimi hravě poradil brankář soupeře. Kolem 7. minuty jsmese pak zcela vymanili z převahy Foxů a sami začali aktivně útočit, první střela sice k úspěchu nevedla, ale když Chrasťa našel přihrou za obranu volného Berana, ten se již nemýlil a střelou k tyči dal na 1:0. Pak jsme zcela ovládli hru, Foxům jako by došel dech, ale šance postupně promarnili Shoula i Kahy. Druhý poločas ovšem byl brankově úrodnější, hned v úvodu se konečně prosadil hlavou (asi na desátý pokus) Shoula, ovšem tentokrát nikoliv po výhozu, ale po razantně zahraném rohu Kahym míč nekompromisně umístil do brány – 2:0. Pak se hrubé chyby dopustil chasa, který jako poslední hráč chyboval, ztratil míč a čekající bukař z týmu Foxů se nemýlil – 2:1. Ovšem i nadále jsme hráli svou hru, brejk 2 na 1 jsme bohužel nedotáhli do konce, když pára nedosáhl před odkrytou brankou na míč, navíc ze hry po těžkém k.o. úderu míčem přímo do hlavy odstoupil před koncem Radek, soupeř vycítil šanci a začal se tlačit dopředu, beran po kontroverzi s rozhodčím uviděl zblízka žlutý kartónek, naštěstí jsme se dokázali prosadit v trmě vrmě před bránou soupeře, když Kahym vydolovaný míč procedil do sítě šutér Shoula – 3:1. V závěru po Beranově zavání sice Fox zkorigoval na 3:2, ale body zůstaly doma. Díky 6 bodům jsme se odlepili z pásma vod sestupových těsně za hranici postupu, tj. na 4. místo – ovšem jelikož tabulka není zcela odpovídající díky nestejnému počtu zápasů jednotlivých týmů, je o postupových úvahách předčasné hovořit. Dovolím si pochválit celé mužstvo za bojovnost, z jednotlivců se prosadili zejména dvoubrankoví Shoula s Kaným, výborný byl i Koudy, který opět získal v jednom zápase ocenění pro nejlepšího hráče. V posledních dvou termínech nás čekají už jen dva zápasy a tak jsme využili možnost přesunu na jeden termín a to na poslední kolo, které bude až začátkem listopadu – čekají na nás KVS a Palermo.

V závěrečném kole jsme se porvali o šanci na postup, která se v případě dvou výher a zaváhání některého z týmu před námi skýtala. Komplikace se však vyskytly se složením sestavy, neboť klasický předzápasový odpočinek narušila rozlučka Spartakovců z Lubiny – výlet do nevinného vinného sklípku (chudák autobus, ten to odnesl – dva petři jenom z heimatského osazenstva) a návrat v časných ranních hodinách, dále náročný večer měl i Chrasťa ( sraz absolventů), do toho zranění Homera a Brejchy, tentokrát omluvená absence borečka z Mnišího – nakonec jsme se sešli v relativně slušném počtu a zahájili boj o postup. Soupeř však byl rovněž výrazně motivován, když hrál o záchranu. Po oboustranně aktivní hře jsme otevřeli skóre už ve 4. minutě, kdy Chrasťa podél lajny prošel za obranu, z rohu hřiště nasměroval příhru na volného Páru, který neměl se zakončením do odkryté branky problém – 1:0. Pak jsme v klidu bez nervů hráli svoje, vytvářeli si tu větší, tu menší šance, ovšem bez patřičného gólového efektu. V druhé půli jsme však jakoby přestali hrát, soupeř se do nás zakousl a nebýt plejády výborných zákroků Koudyho, mohli jsme inkasovat hned několikrát. Když už to vypadalo, že tlak přežijeme bez úhony, KVS to tam přece jenom spadlo – když Peťa Žárský prošel středem hřiště, Pára jej nedokázal přikrýt a bylo srovnáno 1:1. Závěrečné minuty přinesly náš zoufalý pokus o zisk plného počtu bodů, který však nebyl úspěšný a zápas skončil smírně. Po této ztrátě již byly postupové možnosti definitivně pohřbeny a my tak bojovali toliko o prodloužení série bez porážek a úspěšné rozloučení s celou sezonou. Proti nám stál aspirant o postup Palermo, které k jistotě potřebovalo vyhrát. Ovšem rozjetý Heimat nechtěl nic podobného připustit – v pohledném, byť místy zbytečně vyhroceném zápase jsme se ujali vedení, když Shoula nadvakrát dotlačil do branky Párovu přihrávku – 1:0. Scénář z prvního zápasu se pak opakoval, Palermo nás v druhé půli zatlačilo do těžké defenzívy a po řadě zahozených šancí jednu přece jen zužitkovali, když využili nedůraznosti při odkopu míče a míč protlačili až do brány. V samotném závěru, kdy hrál soupeř vabank, jsme se ocitli v brejku 2 sami na brankáře, ale šanci jsme trestuhodně promarnili. Po dvou remízách jsme tak dosáhli na celkové páté místo, což po děsném startu do sezony zase není tak špatné, příští rok nepochybně zaútočíme na postup. Z jednotlivců pochválím předně naši brankářskou oporu Koudyho, který opět předváděl v brance kouzla a čáry a nakonec byť o jediný bod vyhrál trofej pro nejlepšího brankáře soutěže, což je za naší obranou, kterou tentokrát nepochválím, neboť těch okének bylo nebývale moc, což je ostatně ze skóre jasně patrné, heroický výkon. Rovněž střelci se dvakrát nevytáhli, byť šancí ke skórování bylo více než dost. Kanadské bodování ovládl nováček Shoula, který vytěžil ze 14 zápasů 13 bodů za 8 branek a 5 asistencí ( v sezónních statistikách celé ligy obsadil 13. místo ve střelcích, v hráčích dokonce 5. místo), za ním skončil Kahy s desíti body (6+4) – 7. v nejlepších hráčích, a třetí místo nakonec uhájil Beran – 7 bodů (2+5). V hodnocení fair play jsme zejména díky příspěvku Homera(3 ŽK) nevyhráli, ale skončili ve středu pole. Snad si nepříliš povedenou sezonu vylepšíme úspěchem na předvánočním Heimat Cupu.